o Droždíně

Droždín se nachází na severovýchodním okraji města Olomouce, ve svažitém terénu s výškovým rozdílem okolo 70 metrů mezi dolním a horním koncem vsi. Zvedající se terén od nivy řeky Moravy tvoří úplný začátek Jesenických vrchů. Z celé oblasti je výborný pohled na rozsáhlou nivu Moravy, město Olomouc a sousední kopce Drahanské vrchoviny. Při dobré viditelnosti lze spatřit na jihu nejsevernější kopce Chřibů v okolí Kroměříže, na severu pak Praděd.

  Nadmořská výška:  240 – 310 m n. m vesnice

střed obce (náves) 254 m n. m. v severovýchodní části katastru až 400 m n. m

Rozloha katastru: 682 ha

Místo k založení osady bylo velice vhodné. Z místa lze přehlédnout úrodnou rovinu a zpozorovat případné nepřátele. Stráně a návrší nad obcí poskytovaly dostatek dříví a sloužili také jako pastviny. Potůček vesnicí protékající dával obyvatelům potřebné množství vody. Lesy rozkládající se v pozadí byly vhodným úkrytem v dobách válečných.

První dochovaný písemný doklad je z roku 1275.  Jde o listině ukončující spor mezi olomouckou kapitulou a klášterem Hradisko. Nicméně již zřejmě dlouho před tím založil osadu starosta rodu jménem Drožďa či Drožín. V době údělných knížat olomouckých a prvních markrabat držely svobodné dvorce vladykové. Svobodníci byli poddáni pouze knížeti, jemu odváděli roční daň míru, robotu konali pouze zemskou. Museli však dodávat vojsku táhnoucímu do boje potraviny, starat se o výživu knížecí družiny, když projížděla zdejším krajem a účastnit se dle potřeby vojenských výprav.

Asi kolem roku 1260 koupil hradišťský opat od droždínského vladyky Roberta svobodný dvorec za 100 hřiven.

2. května 1432 se klášterního hradiska zmocnil Smil z Moravan. Pod vedením zemského hejtmana Viléma Obléra a za přispění několika šlechtických rodů Olomoučané obsazený klášter dobyli, ale v červnu téhož roku byl rozbořen a jeho majetek  rozebrán těmi, kdo jakýmkoliv způsobem pomáhal při jeho dobývání. Klášterní majetek v Droždíně dostal Bernard ze Žerotína, který jej ale již v roce 1444 vrátil opatu Mikuláši I. Kobíkovi. Klášter vlastnil horní dvůr, jehož pozemky se rozkládali severozápadním směrem.

V první polovině 17. století stále nenáleží celý Droždín klášternímu hradišti. Připomíná se zde ještě jiný dvůr, nazývaný dolní.

Po husitských válkách, kdy byl klášter Hradisko zpustošen, byl majetek kláštera navrácen mj. díky intervenci krále Jiřího z Poděbrad, nicméně znovu byl zpustošen přívrženci Matyáše Korvína. Po jeho smrti byla Morava připojena k Čechám a majetek včetně droždínských dvorců navrácen klášteru. Koupil ho opat Tomáš II. Olšanský od Václava Stařínského z Bítkova za 1000 zlatých, jež jej zpustošený získal od Alexandra Vinarského. Již po dvou letech prodal opat svobodný zemanský dvůr za 2000 zlatých. Dvorec byl prodán proto, že o robotný lid byla nouze. Teprve roku 1660 patřil celý Droždín Hradisku, teprve tehdy vymizeli Droždínští svobodníci. Droždínský dvůr patřil mezi největší dvory klášterní. Kromě lánů polí měl rozsáhlé lesy a pastviny.

Třicetiletá válka zanechala své strašlivé stopy i v Droždíně…

Postupně, s narůstajícím počtem obyvatelstva, se zvyšovaly dávky i robota. Tyto tendence ukončila rostoucí nespokojenost poddaných a tereziánské reformy.

Po Třicetileté válce byl zaváděn na některých dvorcích chov ovcí.

Les, jež se rozprostírá východně od Droždína, se nazývá „Na ovčačce“, jelikož se tam ovce z Droždínského dvora pásávaly.

V držení církevní vrchnosti byl do roku 1784, kdy byl klášter císařským patentem zrušen a jeho majetek převzal tzv. náboženský fond.

K částečné parcelaci dvora bylo přikročeno roku 1788.

V roce 1826 nabyl koupí celou vesnici Droždín rod ze Saint Genois.

Jelikož po provedené parcelaci zbylo mnoho orné půdy a pastvin nerozděleno, byl vytvořen z horního dvora zbytkový statek, který v roce 1815 koupil hrabě Renotieré-Kriegsfeld. Při dolním dvoře byl taktéž zbytkový statek, který koupil pan Heinz a rolnický podíl pan Běhal. Všechny rodiny zde dosud žijí.

Lesy však zůstávají ve státní správě až do roku 1826 kdy je koupil Filip Ludvík Saint Genois.

Roku 1879 prodal Mořic Saint Genois de Harnoncourt Hradisko a jiná svá panství Janovi knížeti z Lichtenštejnů. Selská půda  byla od r. 1869 úplně volná. Tak se stalo, že lesy katastru Droždína se staly majetkem liechtenštejnským.

V polovině 19. století se obyvatelé věnovali především zemědělství, postupně rostl počet dělnictva a živnostníků, takže roku 1930 bylo v obci napočítáno 187 osob zabývajících se zemědělstvím, oproti 584 dělníkům a živnostníkům. Větší průmysl v obci nebyl. Již roku 1834 zde byla panská cihelna, výroba cihel zde pokračovala i v dalších desetiletích. Před rokem 1935 však byla výroba zastavena (za hospodářské krize třicátých let). V obci byl mlýn a výroba cementového zboží. Jednotné zemědělské družstvo bylo založeno v roce 1956 a obhospodařovalo výměru 210 ha.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *